Design po španělsku. V Praze.

Co mají společného přebal desky Rolled Gold od Rolling Stones s deníkem Clarín, Volvem VVC a sympatickou animovanou postavičkou Pocoyo? Všechny to jsou grafické návrhy od španělských tvůrců. Stejně jako model bot Pelotas od značky Camper a sedadla na letišti v Bangkoku, abychom jmenovali další příklady zastoupené na výstavě Desigñ. Španělská tvorba a design prošly od osmdesátých let, kdy se dostaly na mezinárodní scénu, výraznou změnou. Obohatily se, zbavily komplexů, vynikají ve všech tvůrčích disciplínách a nabízí světu svůj repertoár výrazových prostředků, které vybízejí ke snění. Je to přehlídka výjimečných osobností, solventních týmů a skvěle fungujících firem, které společně představují novou image. Jejich společným jmenovatelem je i různorodost. Stylů, generací a zdrojů, protože tvorba nemá hranice. Spojuje je stejný přízvuk –Spanish accent in design– a skutečnost, že dnes zaujímají přední místo ve světovém designu. (oficiální text exhibice) Jednalo se o mou první návštěvu institutu Cervantes. Design hned na poprvé? Nemám se začít učit španělsky?

Kubismus bez Kubína a Kubišty, zato s Kupkou.

Výstava František Kupka. Cesta k Amorfě. Kupkovy salony 1899-1913 představuje specifickou a jedinečnou cestu Františka Kupky k nefigurativní malbě. Je založena na prezentaci děl, která Kupka vystavoval na pařížských salonech do roku 1913 - ukazuje tedy ta díla, která Kupka sám považoval za hotová, definitivní a vystavitelná. Skrze jednotlivé kapitoly výstavy (tedy jednotlivé salony, jichž se Kupka účastnil) tak sledujeme postupné řešení různých problémů a otázek, se kterými se autor vyrovnával, až po klíčový rok 1912, kde na Podzimním salonu vystavil Amorfu, Dvoubarevnou fugu a Amorfu, Teplou chromatiku. Tento rok bývá také uváděn jako zrod abstraktního malířství. Výstava se tedy zaměřuje na Kupku veřejného, prezentujícího se v pařížských salonech - umělce majícího svůj vlastni umělecký koncept a svoji strategii, které takto manifestoval a obhajoval. Těžiště výstavy spočívá v samotných dílech Františka Kupky, nicméně jako určitou analogii představujeme i dvě díla, která byla roku 1912 rovněž vystavena v sálu XI Podzimního salonu (Jean Metzinger, Tanečnice v kavárně, 1912; Albert Gleizes, Muž na balkoně, 1912). (oficiální text z webových stránek výstavy) Milým poznatkem je i Kupkova literární tvorba, zaujal mě například svým ,,Malíř se zastavuje u barvy a kresby a je nucen čerpat ze své fantazie, aby nahradil plochou to, co je lidské oko zvyklé vidět v prostoru'' nebo ,,Vystavuji v Podzimním salonu a vcelku můj život se vyčišťuje...'' 

První horor

''Původní adaptace klasického hororového románu autorky Mary Shelley z 19. století v české premiéře. Téma, které už sto let fascinuje filmaře i divadelníky, zadaptoval Martin Františák. Sám se také ujal režie inscenace. Frankenstein, příběh psaný na základě sázky, si klade otázku, zda je možné tvořit a nebýt zodpovědný za to, co jsme stvořili... Mladý vědec Viktor Frankenstein překročí ve jménu vědy, pokroku a lidstva (anebo vlastního ega?) hranice morálky i zákona a stvoří člověka. Netvora. Vlastního činu se však zalekne a své „dítě“ odvrhne. Jenže už je pozdě. Netvor spatřil světlo světa a hledá svého stvořitele.  Tohle setkání nemůže dopadnout dobře.'' cituji webové stránky Švandova divadla. Perfektní výkony Filipa Čapka a ostatních.