Výstava František Kupka. Cesta k Amorfě. Kupkovy salony 1899-1913 představuje specifickou a jedinečnou cestu Františka Kupky k nefigurativní malbě. Je založena na prezentaci děl, která Kupka vystavoval na pařížských salonech do roku 1913 - ukazuje tedy ta díla, která Kupka sám považoval za hotová, definitivní a vystavitelná. Skrze jednotlivé kapitoly výstavy (tedy jednotlivé salony, jichž se Kupka účastnil) tak sledujeme postupné řešení různých problémů a otázek, se kterými se autor vyrovnával, až po klíčový rok 1912, kde na Podzimním salonu vystavil Amorfu, Dvoubarevnou fugu a Amorfu, Teplou chromatiku. Tento rok bývá také uváděn jako zrod abstraktního malířství. Výstava se tedy zaměřuje na Kupku veřejného, prezentujícího se v pařížských salonech - umělce majícího svůj vlastni umělecký koncept a svoji strategii, které takto manifestoval a obhajoval. Těžiště výstavy spočívá v samotných dílech Františka Kupky, nicméně jako určitou analogii představujeme i dvě díla, která byla roku 1912 rovněž vystavena v sálu XI Podzimního salonu (Jean Metzinger, Tanečnice v kavárně, 1912; Albert Gleizes, Muž na balkoně, 1912). (oficiální text z webových stránek výstavy) Milým poznatkem je i Kupkova literární tvorba, zaujal mě například svým ,,Malíř se zastavuje u barvy a kresby a je nucen čerpat ze své fantazie, aby nahradil plochou to, co je lidské oko zvyklé vidět v prostoru'' nebo ,,Vystavuji v Podzimním salonu a vcelku můj život se vyčišťuje...'' 
čtvrtek 10. ledna 2013
Kubismus bez Kubína a Kubišty, zato s Kupkou.
Výstava František Kupka. Cesta k Amorfě. Kupkovy salony 1899-1913 představuje specifickou a jedinečnou cestu Františka Kupky k nefigurativní malbě. Je založena na prezentaci děl, která Kupka vystavoval na pařížských salonech do roku 1913 - ukazuje tedy ta díla, která Kupka sám považoval za hotová, definitivní a vystavitelná. Skrze jednotlivé kapitoly výstavy (tedy jednotlivé salony, jichž se Kupka účastnil) tak sledujeme postupné řešení různých problémů a otázek, se kterými se autor vyrovnával, až po klíčový rok 1912, kde na Podzimním salonu vystavil Amorfu, Dvoubarevnou fugu a Amorfu, Teplou chromatiku. Tento rok bývá také uváděn jako zrod abstraktního malířství. Výstava se tedy zaměřuje na Kupku veřejného, prezentujícího se v pařížských salonech - umělce majícího svůj vlastni umělecký koncept a svoji strategii, které takto manifestoval a obhajoval. Těžiště výstavy spočívá v samotných dílech Františka Kupky, nicméně jako určitou analogii představujeme i dvě díla, která byla roku 1912 rovněž vystavena v sálu XI Podzimního salonu (Jean Metzinger, Tanečnice v kavárně, 1912; Albert Gleizes, Muž na balkoně, 1912). (oficiální text z webových stránek výstavy) Milým poznatkem je i Kupkova literární tvorba, zaujal mě například svým ,,Malíř se zastavuje u barvy a kresby a je nucen čerpat ze své fantazie, aby nahradil plochou to, co je lidské oko zvyklé vidět v prostoru'' nebo ,,Vystavuji v Podzimním salonu a vcelku můj život se vyčišťuje...'' 