Ze Špálovky

František Skála

Zajímavá výstava, zaujaly mě především jeho zajímavě podsvícené olejomalby. František Skála se narodil v 50tých letech, jako dítě lásky a třídní nenávisti. Utěšené dětství strávil s chabým prospěchem v ulicích tehdejší pražské periférie. Od nejútlejšího věku vypomáhá domácnosti sběrem. Otec i matka měli hluboké pochopení jak pro jeho komediální sklony, tak pro nestandardní sféru zájmů a pomohli mu překlenout období školní docházky. Prázdniny tráví pravidelně ve zchátralé vile uprostřed zahrady se smrkovým lesem na konečné tramvajové trati, kterou postavil jeho dědeček. 

Otec v něm probouzí zájem o hmyz. Díky přátelství s P. P. se mu podařilo prodloužit dětství o několik let a položit tak základy tajné organizaci B. K. S. Na střední škole se stalo prioritou jeho usilování „být správný“ (cool) a zalíbit se své budoucí ženě. V té době uznává gotiku, renesanci a surrealismus H. Bosche. 

Připravuje se na akademii.Po vzoru starých mistrů skicuje rudkou babičku, hrušky v polích na tónovaný papír s použitím bílé a není přijat. Jeho raná díla ovlivněná tuzemským informelem, která vytváří na nízkém stolku u gauče, postrádají odstup.

Protože v dětství chtěl být bubeníkem a otec mu v pubertě odmítá koupit buben, bubnuje na polštáře. Po té, co mu matka přispěla na bonga, dostává zápal mozkových blan. Zatímco přátelé odcházejí na vojnu, získává modrou knížku. Pracuje jako údržbář svačinář v podniku Lékárenská služba. Pohybuje se po Praze v montérkách a připadá si ubohý a starý. Ujasňuje si, že nikdy: 1. nechce pracovat pro peníze, 2. nechce být oslovován soudruhu, 3. nechce být podřízen šéfovi. 

Šest let vysoké školy absolvuje v období nejhorší normalizace. Denně přemýšlí na školním záchodě o emigraci. Jako jedna z posledních „mániček“ ve škole projeví své rebelství holou hlavou a čínským copánkem. Jeho hluboký vztah k živlům formují pravidelné nudistické pobyty v Bulharsku. Po získání diplomu a zkoušce z estetiky se stává průkopníkem pojmu „humor ve vědecké ilustraci“. Chce být nejlepším ilustrátorem a náhle si všimne, že to, čím se zabývá o nedělích, navazujíce na své záliby v dětství, se dá prezentovat, díky kvasu doby, jako současné umění. Přihlásí se do skupiny Tvrdohlaví a je přijat jako náhradník.

V 80tých a 90tých letech minulého století a 10tých letech nového století vystavuje a prodává to, co se mu obzvláště povedlo.

From Architecture

Farm.House.Toten, Jarmund/Vigsnes arkitekter

Přehlídka s názvem 'From Architecture' představuje devětapadesátiletého rodáka z Teplic, jenž emigroval v roce 1974 do norského Osla, aby se později vypracoval na jednoho z předních evropských fotografů architektury. Expozice představí snímky zachycující československé a norské stavby ve stylu brutalismu z 60. a 70. let. Doplňují je další dva fotografické cykly z pozdějšího období, které zobrazují kontrast mezi architekturou a krajinou, což je ostatně rovněž obecný brutalistický leitmotiv. 

Tangen videregående skole, Kristiansand,
3XN og Asplan Viak arkitekter

Zůčatnil jsem se dnešní přednášky s promítáním, na které autor prostřednictvím svých fotografií osobně představil dějiny architektury v Norsku od časů Vikingů po současnost. Přehlídka byla rovněž doplněna vydáním obsáhlé česko-anglické publikace, která dokumentuje tvorbu fotografa a jeho profesní dráhu v Oslu. Zde mimo jiné s architektem Martinem Roubíkem spoluzaložil kulturní instituce jako nakladatelství ARFO a galerii ROM a zde spolupracuje s předními architektonickými studii. Návštěvníci budou mít také možnost na pražské výstavě nahlédnout do několika knih, které fotograf vydal. Další informace o Jiřím Havranovi a jeho výstavě jsou k dispozici na www.gjf.cz

designblok '12

Byl jsem všude. Všechno začalo na Václavském náměstí u Škody Rapid a Tip Ton(ky), nálsedovala Velčovského tribuna od Ton(u) a pak hurá do hlavního centra dění, Šporkovského paláce. Navlékám, letos hráškově zelený, náramek a začínám se cítit jako ryba ve vodě. Hned vedle pokladny si všímám expozice studia deFORM (Václav Mlynář, Jakub Pollág), prohlédnu si všechny výrobky z carrerského mramoru a přesouvám se o patra výše, kde čekám mnoho dalších zajímavých expozic. Zaujala mě například PUMA svým chytrým řešením jak nahradit krabice od bot, Logitech klávesnicemi, Helena Dařbujánová Macarony, studenti VŠUP hodinami, Heineken svou instalací a Elextrolux futurizujícími vymoženostmi. Má cesta pokračovala napínavou projížďkou vozítkem od PUMA ke Kafkově domu. Nejdříve jsem si zašel udělat tričko. Dostanete tričko, barvy, šablony a UV světlo. Mysl nechte otevřenou. Než mi na tričku vynikly barvy, zaskočil jsem se podívat na expozice firem jako je švédská IKEA či český Ton. Mezi další patřilo Hästens, Delta Light, De'Longhi nebo Philips.

O tomto víkendu jsem pak už jen doplnil mezeru, tím myslím Clam-Gallasův Palác. Zde mě toho bohužel zaujalo nejméně. A to Muffins od Lucie Koldové a Dana Yeffeta, Volvo V40, zrcadlo Maxima Velčovského a Stockist. Nazávěr díky všem, kteří se podíleli na přípravě designbloku '12, protože ta námaha stála za to.

Kulturně i o prázdninách.

Karlovarská kolonáda

Jako první příspěvek uvedu svou účast na KVIFF. V Karlových Varech se filmový festival koná od roku 1947. Ale samotná historie města začala již mnohem dříve a to objevováním přibližně kolem roku 1350. Císař Karel IV. při svém pobytu v Lokti uspořádal výpravu do loketských lesů, kde nechal na místě údajného pramene založit lázně nazvané Horké Lázně u Lokte, posléze přejmenované na Karlovy Vary. 

V roce 1522 vychází první odborná kniha o Karlových Varech a jejich léčebných vlastnostech od lékaře Václava Payera, jež je vydána v Lipsku. O 60 let později zasahuje město velká povodeň a v roce 1604 pak katastrofální požár, která zcela poničí město (podobná událost se přihodí i roku 1759). V letech 1732 až 1736 se staví jedna z nejdůležitějších karlovarských budov. Barokní kostel sv. Máří Magdaleny, jehož architektem je Killián Ignác Dietzenhofer.

kostel Sv. Máří Magdaleny

Roku 1775 Johann Georg Pupp založí Grandhotel Pupp. Světemproslulá Becherovka se zde začíná vyrábět v roce 1807. Rok 1844 je stěžejní pro vývoz zřídelní vody. Roku 1870 je město napojeno na evropskou železniční síť.

Koncem 19. století se mění Karlovy Vary také architektonicky. Stále více se prosazuje historizující styl staveb (neoklasicismus, neobaroko, neorenesance). Největší vliv na celkový vzhled lázeňského města mají v tomto období především stavební projekty firmy Fellner a Helmer, podle jejichž návrhů vzniká ve městě asi 20 budov - již zmíněný Grandhotel Pupp (jeho přestavba), divadlo, Císařské lázně, kolonáda Sadového pramene a Vřídelní kolonáda (dnes již neexistující).

Grandhotel Pupp

Během první republiky je ve městě roku 1929 otevřeno letiště Karlovy Vary. Po druhé světové válce dochází v Karlových Varech podobně jako jinde v Česku k vysídlení německého obyvatelstva do Německa. 

Po nástupu komunistů k moci dochází v roce 1948 k zestátnění lázeňské léčby, která je opětovně navrácena do soukromého vlastnictví po Sametové revoluci v roce 1989.