Národní galerie v Praze představuje ve Veletržním paláci výjimečného umělce ze silné generace, která se začala na české výtvarné scéně prosazovat v šedesátých letech 20. století. Výstava sleduje pozoruhodný vývoj, jímž prošel Hugo Demartini ( 1931–2010 ) od tradičního figurálního sochařství přes informel ke konstruktivním tendencím šedesátých let, kdy vytvářel charakteristické reliéfy a objekty z chromových koulí a kulových segmentů a podnikal překvapující experimenty s náhodnými kompozicemi zasahujícími do oblasti akčního umění. Pozornost samozřejmě věnuje i dalším proměnám v sedmdesátých a osmdesátých letech, návratu k prostému sochařskému materiálu v sádrových modelech opuštěných míst a monumentálním instalacím z krychlových destruovaných objektů. Výstava je koncipovaná jako dosud největší reprezentativní přehlídka díla Huga Demartiniho – sochaře, který se nesmazatelně zapsal do dějin českého moderního sochařství, sochaře, který vsadil nejenom na strohou geometrii, ale také na kouzlo zrcadlení chromovaných povrchů a později na nevyzpytatelnou náhodu v radikálních experimentech s pomíjivými strukturami. Zahrnuje sochařská díla ze všech nejdůležitějších období jeho umělecké dráhy, od roku 1956 do počátku devadesátých let, i studijní kresby a další práce na papíře. Toť oficiání text výstavy. Asi jsem ještě dítě. Tady je toho důkaz.
